Více v rozhovoru
Co bylo inspirací nebo podnětem pro výběr vybavení pořízeného v rámci tohoto projektu?
Naše prvopočáteční motivace byla dát naší škole tvář, přidanou hodnotu, byli jsme do té doby v uvozovkách „obyčejná základka“ a hledali jsme nějakou příležitost. Osobně jsem šel proti svojí aprobaci, vyučuji češtinu a dějepis, ale protože se ve společnosti už léta volá po řemeslech, po technických oborech apod., tak jsme zkusili něco vymyslet a to společně s paní starostkou, vedoucí odboru školství a panem Jarošem, který měl podobný projekt už dlouho v hlavě. Všichni jsme byli za jedno v tom, že pro žáky naší základní školy je to dobrá příležitost.
Zároveň se zde sešlo více faktorů, naše základní škola má určité prostorové možnosti a společně se Základní školou Svobodná vytvořila zrcadlově obrácené projekty a to v tom smyslu, že my jsme zaměření na moderní techniku, máme 3D tiskárny, roboty, CNC stroje (stroje řízené počítačem), aku nářadí (akumulátorové). Naproti základní škola Svobodná je spíše orientovaná na činnosti, jako jsou řezbářství, šití, kovárna. Náš školní areál v souhrnu poskytuje velký rozptyl odborností.
Jak vybavení z IROP zapadá do školního vzdělávacího programu školy?
Naší ambicí bylo moderní vybavení, nikoliv ve smyslu módního trendu, ale aby to žáky bavilo a bylo motivační. Tedy, aby žáci, rodiče, učitelé nevnímali odborné předměty tak, že potřebné stroje pro výuku jsou zastaralé a fórové. Bohužel toto je častý nešvar ve školách. A to je velký benefit tohoto projektu z IROP, že se vybavení dalo koupit naráz, toto vůbec není ve školství obvyklé, zde se většinou sežene pár peněz, tak se něco koupí, pokud se peníze neseženou, nekoupí se nic. Za deset let se něco koupí, a to, co se koupilo před deseti lety, je zase zastaralé a nekompatibilní.
My jsme projekt nasměrovali a těžíme z toho, že jsme pořízení vybavení udělali naráz. Je to moderní, souvisí to spolu, je to kompatibilní, což podporuje i koncepční výuku a umožňuje to rozvoj. Věcně mělo vybavení nabízet co nejširší paletu motivačních podnětů pro děti. Celý projekt vychází z myšlenky, že děti často nepřicházejí do styku s těmito věcmi doma a ani nikde jinde. A je dobré si uvědomit, že to dítě by bylo třeba dobrý řemeslník, ale neví to a jak to má zjistit? Tím, že bude sedět u papíru a tužky? Takto to nezjistí. Naopak, musí se na to podívat, zažít to, mít tu potřebnou zkušenost, vzít si to do ruky. Naše základní škola nemá ambici vychovávat řemeslníky, my chceme dát dětem impulz, motivovat je, ukázat jim i rodičům, že řemeslo může být hezká a čistá práce, že být řemeslníkem může být fajn, že za prací je hned výrobek – výsledek. A například, že i programování je budoucnost.
Vztah projektu se školním vzdělávacím programem je takový, že projekt je od svého počátku připravován s kantory. Požadavky, které měli kantoři, museli umět přetvořit v práci s dětma. My jsme inovovali školní vzdělávací program v roce 2019 a tam ony inovace jsou.
Jak Vás vnímá veřejnost? Zaznamenali jste ohlasy, podporu?
Řekl bych, že to má dvě roviny. Jedna je, že se to ještě moc neví, je to pro většinu stále nová věc. A troufnu si říci, že prostředí veřejné je spíše konzervativní. Pro nás do budoucna je vizí ještě více zapracovat na PR. Rád bych ovšem zmínil, že jsou zde lidé, kteří se zajímají o naši školu, mají zde své děti, komunikují s námi a vědí, co se u nás děje. Pravidelně pořádáme dny otevřených dveří, kantoři aktivně spolupracují s rodiči a někteří jsou dokonce tak aktivní, že už plánují shánět zbytkový materiál pro rukodělné dílny.
Jaký přínos, přidanou hodnotu, má pořízené vybavení z IROP pro školu, další vzdělávání žáků a jejich uplatnění na trhu práce?
Byli bychom rádi, aby si žáci odnášeli z vyučovacích hodin zkušenosti, které se jim zrcadlí v obličeji, protože největší odměnou pro učitele je žákův úsměv a zápal pro danou věc. Také bychom byli rádi, aby si žáci své výrobky nosili domů, aby měli rodiče přehled, co se na odborných hodinách děti učí, co vyrábějí, jak šikovní jsou. Naším cílem je, aby pro studenty případná volba pro učňovský obor nebyla nouze, ale naopak, aby byli pyšní, že budou umět řemeslo.
Jak rychle si učitelé osvojili dovednosti s novým vybavením, měli nějaké problémy s jejich uvedením do výuky, např. z důvodu složitosti nebo bezpečnosti?
My zde máme takovou kulturu, že jsme kantory přizvali k projektu hned od začátku. V žádném případě to u nás nefunguje tak, že bychom kantorovi vybavení dali a nechali ho plavat, ať si poradí, jak umí. Bohužel covid nám trochu celý proces zadrhl, ale už jsme zpět ve hře, všechno běží a předávání zkušeností učitele na žáka je bez problému.
Jak z pohledu učitele žáci zvládají práci s nářadím v pracovních činnostech v rámci výuky? Jak rychle si žáci osvojili dovednosti s novým vybavením?
Ostych byl spíše z naší strany než ze strany žáků, jelikož dbáme na bezpečnost. Ta obava není tak silná, abychom dětem práci s vybavením zakazovali, ale je dost silná na to, abychom nehazardovali. Třídy se důsledně dělí, vždy polovina třídy má odborný předmět a kantor případně spolupracuje i s asistentem. Žáci si vybavení osahají, mohou si vše vyzkoušet a malému počtu dětí se věnuje více pedagogů.
Jak žáci vnímají a zvládají tyto zcela nové prostředky ve výuce, není to pro ně obtížné nebo nebojí se s nimi zacházet?
Zpětnou vazbu od žáků máme a v drtivé většině je zpětná vazba pozitivní. Děti rády chodí do učebny, která je trochu jiná, je zde menší počet spolužáků a celkově je výuka pro ně více atraktivní a hravá. Hodina je dynamická a plná podnětů.
Jak škola spolupracuje s jinými základními školami s využitím vybavení pořízeného z IROP?
Myslím si, že školy spolu spolupracovat musí a je to nutné. V Písku to takto funguje. V začátcích jsme možná pro některé školy byli trochu neznámí svým zaměřením, ale teď už všichni vědí, co jsme, co děláme a kam směřujeme. Mám informace od ředitelů a pedagogů jiných píseckých škol, že se k nám na workshop jejich žáci těší.
Spolupracuje škola i s nějakými výrobními firmami ve vztahu k řemeslům, které na škole vyučujete?
Spolupráce s firmami Fischer a Bosch je aktivní. Firmy od nás mohou očekávat nadšení. Dítě, které má vzor a rukodělná činnost ho baví, je nadšené. Je důležité, aby mělo dítě cíl a zápal pro danou věc. V Německu např. funguje duální systém, kdy si firmy vytipovávají na školách své budoucí zaměstnance. Dívají se, jak jsou šikovní a podporují je. Je to princip vnitřní motivace, typu: dobrá firma má o tebe zájem, nechceš to zkusit? Můžeš zkusit zajímavé věci. A to žáky přitáhne, že mohou zkusit něco nového, posouvat se.
Jak hodnotíte programové zaměření IROP v aktivitách pro základní školy, případně co by bylo možné zlepšit?
Nebyl žádný problém s podmínkami, které dotační program ukládá. Zaměření IROP je správné, možná bych trochu více prosadil v dalším období oblast sportu.
Máte zájem o další dotační podporu z IROP? Co by Vás zajímalo?
Naší vizí a přáním je, udělat druhou etapu, která by byla ve vedlejším pavilonu. Zde bychom chtěli vybudovat velkou halu, kde by byl velký prostor a několik vzdělávacích stanovišť. Je to nabourání obvyklé koncepce, že děti chodí pouze do tříd. Když zavedete dítě do třídy, ztratí polovinu zájmu, polovinu nálady, polovinu elánu. Výuku ve třídě má dítě většinou spojené s něčím povinným.
Vybudování tělocvičny je dalším článkem naší vize, cílem je vytvořit stejně inspirativní prostředí pro sport, jako jsme vytvořili díky projektu z IROP pro rukodělné práce. Chceme vytvořit inspirativní zázemí. Například florbal je velmi atraktivní sport a v Písku se florbalu daří, tak to je krásný příklad toho, jak bychom mohli podpořit rozvoj sportu u nás.