Centrum sklářského umění Huť František v Sázavě

Huť František, kterou postavil v roce 1882 Josef Kavalier a pojmenoval ji po svém otci, definitivně vyhasla v roce 2003. Huť je nejstarší v Sázavě a byla vyhlášena nemovitou kulturní památkou, protože je to jedna z mála dochovaných hutí v původním stavu. V roce 2014 získala své nové využití díky projektu IOP.

Historie sklářství sahá ve středních Čechách až do dvacátých let devatenáctého století, samotná huť František byla postavena v roce 1882 rodinou Kavalierových. Funkční byla až do přelomu nového tisíciletí. Autorem myšlenky rekonstrukce huti na kulturní a společenské centrum je bývalý sázavský starosta Josef Viewegh, který ve sklárnách jako technolog pracoval přes třicet let. Ve své závěti odkázal půl milionu korun na založení nadace, jejímž cílem bylo tuto ideu přeměnit ve skutečnost.

Nadace po svém založení odkoupila huť od původního vlastníka, skláren Kavalier, a dosáhla jejího prohlášení za kulturní památku. Projekt vytvořil centrum soudobého sklářského umění, které tvoří expozice a sklářské dílny. Expozice obsahuje rozsáhlou sbírku sklářského umění dvacátého a začátku jednadvacátého století. Ta v současné době obsahuje asi 1500 předmětů od pěti set českých i zahraničních autorů ze sbírky Mezinárodního sklářského sympozia, kterou se nadaci podařilo zachránit a jako celek uchovat a vystavit.

Dílny nabízí sklářským výtvarníkům prostory a vybavení pro přípravu uměleckých děl. Ve vybavení nechybí například pece na tavenou plastiku, brousicí a rycí stroje pro umělecké skláře nebo 3D tiskárna. Huť, kterou provozuje obecně prospěšná společnost Cesty skla, kromě výstav pořádá i týdenní pobyty pro umělce, individuální kurzy pro menší amatérské skupiny, v plánu jsou jednodenní dílny pro veřejnost, a v neposlední řadě spolupracuje se školami v regionu.